Milí kamarádi, přátelé a ostatní duševně blízká holoto. Vyhlašuji akci za záchranu Ježíška. Všude kolem nás se roztahuje divný tlustý chlap v červeným kožichu, popřípadě sob. Proč se nikdo neozývá? Proč všichni dělají jakoby nic? Odkdy dárky nosí tlustoprd komínem? A ještě se sobem? Už jste někdy v českém lese potkali soba? V mém dětství, ač se komunističtí kravaťáci snažili seč mohli, roznášel dárky Ježíšek. Rudý bratr se nám také pokoušel vnutit ruského Dědu Mráze, ale nepochodil. Ježíšek byl zkrátka náš a bránili jsme ho. Před svátky jsme vystřihovali Betlém, většinou ten Ladův, obdivovali jesličky na náměstí, oslíka a krásnou Marii, která se občas u stánku se svařákem opíjela v náručí tří králů.
Zkuste dnes vyrazit do města a hledejte známky našich křesťanských svátků. Nic. Nula. Betlém nikde, místo Marie sob a všude tlustý chlapi v čepičkách. (Přechodová verze je červená čepička s veverkou, pejsek nebo paní nahoře bez.) Šel jsem se tedy projít do našeho místního maličkého obchodního centra, kde nikdy nešetřili vánoční výzdobou. Hledal jsem jediný symbol našich Vánoc: jesličky, oslíka v Betlémě, tři krále na cestách, hvězdu Betlémskou… Nic. Vlezl jsem do trafiky, že si spravím náladu alespoň nějakým vánočním pohledem. Co myslíte? Paní mi nabídla chlapa v červeném kožichu. Tak jedu zdrcen domů, byla už tma a soused na začátku naší krásné jihočeské vesnice, rozsvítil zrovna když jsem jel okolo žárovičkové obrovské sáně a soba… No ty brďo.
Doma jsem se vrhl k počítači, že si spravím náladu a koupím si nějaký malý Betlém, Ježíška, či Marii. Soukromě, ilegálně když Ježíšek je disident a underground. Vyťukal jsem „Ježíšek, Betlém“ do Googlu, a pak to přišlo. Na všech obrázcích zase ten tlusťoch, kterého nesnáším a pod obrázky nápis: Ježíšek v červeném kožichu. Málem jsem omdlel. Přiznám se. V té chvíli jsem znejistěl. My totiž doma cíleně, v rámci zachování zdravého rozumu, nepouštíme zprávy v televizi, nečteme noviny a spoléháme na to, že kdyby byla válka tak nám babička zavolá. Co když se něco děje? Co když někdo, jehož jedinou předností jsou neomezené meze omezenosti rozhodl, že Ježíšek je osoba nežádoucí? No, jo? Vždyť ty jeho výroky: věř a víra tvá tě uzdraví? V dnešní době? Bez očkování? Má na to vůbec povolení? Co když teď našim Vánocům opravdu velí ten tlustý imigrant z Ameriky?
Tak jsem v panice pustil televizi. Nejprve šla jakási divná vánoční reklama a hádejte co? Objevil se tlustý, přiopilý chlap v červeném kožichu s nějakým lékem. Pak začali zprávy. O Ježíškovi nic, ale hlásili, že v kostele se nesmí zpívat. Tak volám svému informovanému kamarádovi do Kozince, zda je to pravda: „Ty vole, kde žiješ? Ono se vůbec nikde nesmí zpívat, natož v kostele.“
Tímto činím doznání úplné a veřejné a svůj nesouhlas vyjadřuji občanskou neposlušností. Mám rád Ježíška. Mám rád křesťanské svátky. Líbí se mi Marie, oslík, jesličky, vánočka, pohádka Pyšná princezna, Princezna Lada a Libuška Šafránková ve Třech oříškách pro popelku. Nesnáším tlustého, chlapa v červeném kožichu, nemám rád soby. Nelezte mi do komína, ani nikam jinam. K tomu dále veřejně vyhlašuji, že zákaz zpěvu je historicky největší kravina minimálně od soboty 1. prosince 1962 kdy jsem se narodil.
Veřejně vyhlašuji, že věřím že dárky nosí Ježíšek a zpívám si všude kudy chodím. Přidá se někdo?
