Opět se neuvěřitelné stalo skutkem. Dorazila má kniha. Deset let psaní textů pro časopis Horseman. Na jaře jsem využil koroňákové karantény, vše přečetl, vyhladil, vyházel blbosti, přepsal lehce nějaké nesrovnalosti. Srovnal texty za sebou, vyštrachal fotky, vymyslel grafiku, písmo, papír, formát a bylo. Ještě jsem trochu znervózněl – to, když mi v tiskárně řekli, kolik to bude stát, ale pak jsem si řekl, že peníze vezme čert, ale kniha tu zůstane na věky. Rozbili jsme prasátko a na zbytek půjčili děti ze stavebního spoření.
Povedlo se. V tiskárně Triangl opět vše zvládli na jedničku a po chvilce prvního listování ze mne spadl veliký balvan. Vše se povedlo, černobílé fotky zůstali černobílé, barevné jsou barevné tak akorát a nikde žádný velký zádrhel. Uf.
Tak jo, kniha je dlouhá.
Moje dítě jde opět do světa, a tak až budete mít přečteno všech 335 stran (kniha váží 1,1 kg) něco hezkého mi napište. To abych věděl, že to celé mělo nějaký smysl. Zajímalo by mne, zda alespoň část z toho pomohla vám a hlavně vašemu koni. Mějte se rádi a držte se.
