Mám ta zimní čísla rád i když jsou na výrobu nejtěžší. Rád je mám proto, že se celý rok těším na podzimní plískanice. V setnici prská oheň, za oknem je tma, venku nikdo nepobíhá (tedy kromě mé ženy Báry a sousedovic psa), všude je relativní klid. Popíjím čas s citronem, na nohou vlněné ponožky. Krásný čas na psaní, na přemýšlení, na grafiku na hledání nových nápadů. Dokonce i někteří autoři posílají víc příspěvků než obvykle. Zkrátka podzim a zimu mám rád.
S výrobou je to horší. Většinou v prosinci v tiskárně kolabují. Všichni nejspíš všechno chtějí zvládnout do vánočních svátků a mašiny jedou na tři směny. Nejhorší část je ale doprava. Časopis vážící téměř 0,5 kg pak ve větším nákladu už vůbec nikdo dopravovat nechce. Dostat vše z tiskárny do firmy Send předplatné, pak do skladů firmy ComGate v Pardubicích (starají se nám o e-shop) a poslední část k nám do Nakladatelství Harmony do Jižních Čech je v posledním týdnu předvánočního šílenství skoro nemožné. Přesto se povedlo. Skoro na minutu přesně. Z tiskárny vyjel celý náklad v 10. hodin. Ve 12. hodin se již balil pro předplatitele a v 16 hodin ho nakládala Česká pošta. Pak už nevím jak si vedl, zda vystačil s dechem, ale pevně doufám že alespoň někteří z vás časopis s číslem 26 našli v pátek ve svých dopisních schránkách.
Třeba toho pod stromečkem moc nebylo tak jste měli alespoň co číst, ne?
Co vás čeká tentokrát? V koňské části jsou jako vždy nějaké mé články, pak Buster McLaury, Joe Wolter a samozřejmě výborný Norbert Záliš. Něco z té dobré české jezdecké historie připomíná Hanuš Pitlík. Maličko a polehoučku zkoušíme také skrze Markétu Janochovou napsat něco o tažných koních, kteří by si to zasloužili, ale bohužel je stále méně lidí, kteří něco umějí. Ostatně jako všude. Ve veterinární části opět vyčerpávající Adriana Szemánová, reportáž o úspěšném a přesto neznámém Pavlu Vítkovi se snad také povedla. Článek o Lipicánech mne dostal samotného (ostatně Hela “Mýval” Sauerová udržuje již několik let výborný standart svých článků).
V nekoňské části jsem dlouho přemýšlel na článkem Jardy Svobody o dřevěném uhlí – pro mne zahrádkáře amatéra překvápko. Reportáž s hobitem a šamanem Wolf-Dieterem Storlem jsem psal na břehu kalifornského moře tak daleko na západě, že dál už to nešlo a je ta rozvolněnost z toho možná cítit. Něco informací o javorovém sirupu z Jizerských hor by se vám také mohlo hodit. (Noví, dobře píšící autoři, joj, ani nedýchám abych je nezakřikl.) No a pak Pozemské radosti – něco pro odpočinek a pohodičku. Tak snad…
S výrobou je to horší. Většinou v prosinci v tiskárně kolabují. Všichni nejspíš všechno chtějí zvládnout do vánočních svátků a mašiny jedou na tři směny. Nejhorší část je ale doprava. Časopis vážící téměř 0,5 kg pak ve větším nákladu už vůbec nikdo dopravovat nechce. Dostat vše z tiskárny do firmy Send předplatné, pak do skladů firmy ComGate v Pardubicích (starají se nám o e-shop) a poslední část k nám do Nakladatelství Harmony do Jižních Čech je v posledním týdnu předvánočního šílenství skoro nemožné. Přesto se povedlo. Skoro na minutu přesně. Z tiskárny vyjel celý náklad v 10. hodin. Ve 12. hodin se již balil pro předplatitele a v 16 hodin ho nakládala Česká pošta. Pak už nevím jak si vedl, zda vystačil s dechem, ale pevně doufám že alespoň někteří z vás časopis s číslem 26 našli v pátek ve svých dopisních schránkách.
Třeba toho pod stromečkem moc nebylo tak jste měli alespoň co číst, ne?
Co vás čeká tentokrát? V koňské části jsou jako vždy nějaké mé články, pak Buster McLaury, Joe Wolter a samozřejmě výborný Norbert Záliš. Něco z té dobré české jezdecké historie připomíná Hanuš Pitlík. Maličko a polehoučku zkoušíme také skrze Markétu Janochovou napsat něco o tažných koních, kteří by si to zasloužili, ale bohužel je stále méně lidí, kteří něco umějí. Ostatně jako všude. Ve veterinární části opět vyčerpávající Adriana Szemánová, reportáž o úspěšném a přesto neznámém Pavlu Vítkovi se snad také povedla. Článek o Lipicánech mne dostal samotného (ostatně Hela “Mýval” Sauerová udržuje již několik let výborný standart svých článků).
V nekoňské části jsem dlouho přemýšlel na článkem Jardy Svobody o dřevěném uhlí – pro mne zahrádkáře amatéra překvápko. Reportáž s hobitem a šamanem Wolf-Dieterem Storlem jsem psal na břehu kalifornského moře tak daleko na západě, že dál už to nešlo a je ta rozvolněnost z toho možná cítit. Něco informací o javorovém sirupu z Jizerských hor by se vám také mohlo hodit. (Noví, dobře píšící autoři, joj, ani nedýchám abych je nezakřikl.) No a pak Pozemské radosti – něco pro odpočinek a pohodičku. Tak snad…
