Horseman – zpátky na venkov č. 24 je venku. Předplatitelé si již týden čtou. Pro vás ostatní je časopis připraven v našem e-shopu. Tentokrát se rodil trochu těžce. (I když nepamatuji si, kdy to šlo snadno, že?) Jednak venku vládne krásné počasí a nikomu se nechtělo sedět u počítače. Jednak autoři zlobí, stále někde pobíhají, jezdí, či sedí na koni. Není to snadné. V tiskárně dvakrát spadl tisk, tisklo se v noci. Hotovo ráno v 9.45 a v 10.00 se nakládá směr SEND Předplatné. Po tříměsíčních přípravách se trefit s patnáctiminutovou rezervou je skoro zázrak. Po sedmi letech vydávání časopisu si už pomalu zvykáme, že to tak nějak má být.
Co vás tedy čeká?
Na obálce je veselá Stacy Grosskopfová. Nepamatuji si přesně jak se to místo jmenovalo, vím jen že to bylo někde v Montaně. Byli jsme pozvaní na víkend. Trochu se lasovalo, děti si hráli a večer nějaká muzika. Nejvíc si pamatuji to sucho. Dlouho nepršelo a všude byl prach.
Uvnitř obvyklé rubriky Horsemanship – couvání. Malý článek o obsedání ročků, přehled podbřišníků, text Bucka Brannamana. Z klasiky úvaha Niternost jezdectví (Dorothee Baumannn-Pellny), Koně v piškotech (trocha historických souvislostí) a samozřejmě text pana doktora Záliše. V koňovědě hlavně články Adriány Szemánové, (nenechte si ujít ošetření ran – hlavně tu druhou půlku o léčení medem…), a mně osobně se také líbili léčivé houby (zkouším na sobě).
V rubrice na cestě malé zamyšlení nad smrtí Petera Campbella, článek Lucie Janovské Kdo přežije jezdecký klub (mladá nadaná autorka) a trocha historie. V druhé zábavnější půlce časopisu píše pan doktor Cílek o konci světa, něco málo o rostlinách, broskvoních a Báry výlet do Kohoutova. V pozemských radostech jako vždy. Mňamky, hudba, knihy, film. Takže tak…
