Uff. Ten zvuk musel vzbudit medvědy v nedalekém lese. Je veliká úleva konečně najít tiskárnu, ve které vše funguje, jak má. Jsme hodně vděční za poslední tři čísla, která jsme vytiskli v tiskárně Triangl, a. s. Když slyšíme venku auto, které má dovézt zbylé výtisky k nám do redakce, ještě pořád se bojíme, jak to dopadlo. Dnes však už víme, že přestup se po mnoha peripetiích, po mnoha tiskárnách vyplatil. Tiskneme sice o dost dráž, ale jediné chyby, které najdeme, jsou naše vlastní. A to není tak špatné. Pokud má být něco pokaženo, tak raději ať si vše zkazíme sami. To nás baví. To je v pořádku. Když vám ale zhatí tříměsíční práci opilý tiskař, přihlouplý ředitel firmy nebo jen dodavatel papíru, je to k vzteku. Nakonec jsme došli k rozhodnutí, že těch pár ušetřených tisícovek opravdu nestojí za všechna ta protivenství. Takže jo. Tisk je již poněkolikáté v pořádku. Mám rád profíky v každém oboru.
Předplatitelé mají své číslo již doma a nejspíše si čtou. Pro vás ostatní si dovolím pár poznámek o tom, co vás čeká. V pravidelných rubrikách v koňské části píšu o pobídkách a o ježdění na kruzích. Snad budete všemu rozumět. Líbil se mi článek, který připravila Jana Horká – pochází z roku 1947 a dýchne z něj na vás kouzlo starých rančů a nefalšovaných kovbojů. Texty pana doktora Záliše jako vždy potěší. Pak doporučuji přečíst si rozhovor s Antonínem Frintou o sedlařině. Některé problémy kolem koster westernových sedel jsou v něm moc hezky shrnuty. Mnohým odborníkům určitě udělá radost další článek o seně. Tentokrát je můj.
V části zábavné určitě nevynechejte text Václava Cílka a pojednání o okrasném statku od našeho nového autora Ondřeje Zatloukala. V části o pozemských radostech jsem si snad nejvíc užil kapelu Temple of the Dog, neboť jsem si při psaní článku pouštěl zmíněné skladby stále dokola. Ta hudba je z nebe. Jinak si to neumím vysvětlit.
Nedávno mne jeden český fotograf, kterého si moc vážím, pochválil za články o fotografiích, a tak jsem ožil, neboť jsem měl občas dojem, že je nikdo nečte. Mám ty fotografie rád, zvláště když je k nim zajímavý příběh. Takže snad také vám článek o úžasné fotografce Vivian Maier přijde vhod.
Tož tak. Něco se povedlo, něco méně, ale pořád věřím, že v čísle 23 si každý najde něco pro sebe, ať už pro ponaučení, či jen pro potěchu.
Až dočtete na stranu 128 (Konečník čtěte pozorně a pomalu, je krásný…), tak prosím nebuďte líní, sedněte a napište vše, co vás napadne. Máme vaše dopisy rádi.
Děkujeme za projevenou důvěru, neboť množství předplatitelů u čísla 23 je rekordní a stále stoupá. Což nás lehce znervózňuje a zavazuje. Je to hezký pocit, že tam venku kdosi čeká, až náš časopis dorazí k němu domů.
Další naše dítě, s pořadovým číslem 23, opustilo teplo rodinného domova a vydalo se žít svým vlastním životem. Buďte tam venku na něj hodní.