Vydali jsme novou knihu. Tedy ne úplně novou, jde o druhé vydání, trochu vylepšené, doplněné a s bonusem mnoha nových fotek. Bára se mě ptala, zda neblbnu, vždyť tu knihu už musí mít všichni přece dávno doma. No, možná mají. Jenže když jsem se podíval na datum našeho prvního vydání stálo tam 2007. Argumentoval jsem tedy tím, že prckové narození někdy kolem toho prvního vydání, mohou být dnes pubertální, či postpubertální dospívající budoucí jezdci. Bára kontrovala tím, že tahle generace přece již dávno nečte a elektronické knihy, že vydávat nechci. Vracím smeč tím, že se blíží Vánoce a jejich rodiče, kteří se ještě snaží děti dostat ke knize jim ji koupí. V nestřežené chvíli, když jí zrovna zvonil telefon, jsem šel psát do tiskárny, zda nám knihu ještě vyrobí v listopadu a bylo to…
Jasně, že pravda je maličko někde jinde. (Napsat to sem můžu, neboť Bára mé příspěvky nikdy nečte.) Jakmile jsem se trochu vzpamatoval z toho strašlivě únavného kolotoče kolem šibeničních tříměsíčních termínů uzávěrky časopisu Horseman, začalo se mi stýskat po grafice, typografii, psaní a vydávání tiskovin vůbec. Tak jsem si pro radost udělal druhé vydání této knihy, na kterou jsme kdysi před lety velmi těžko získávali autorská práva. Mám z ní radost. Chvilku jsem přemýšlel, jaký formát zvolit a pak jsem měl nápad, že jí udělám ve stejných rozměrech jako tu svou – Strašidlo Horsemanshipu. Totiž, když si je dáte vedle sebe na poličku, tak se k sobě budou hodit do sbírky a já se tím zkrátka dostanu natrvalo do velmi dobré společnosti. Tak snad jsme vám holoto udělali trochu radost.
